Pojďme si společně ušít deku-6. část

No páni, už je to šest měsíců, co zpracovávám bloky na domečkovou deku. Ale už se pomalu, nicméně jistě, blížím ke konci:-) Na ukázku předkládám předposlední část. Poslední zatím nosím jen v hlavě, je pro mě nejtěžší, protože ji musíme vymyslet samy, žádné šablony nám Anička neposkytne.

Krom toho je sezóna švestek a jablek a dalšího ovoce a zeleniny, takže zpracovávám, co se dá.

 Švestičky z bratrovy zahrádky už jsou skoro pryč:-)

 Poprvé jsem letos pekla povidla v troubě podle receptu od Marušky. A jsou výborné a musela jsem vyrobit rovnou dvě dávky:-). Recept najdete téměř ke konci článku. Ještě jedna paní z naší ulice mi říkala, že je peče také, ale trochu jinak a kratší dobu. Takže pokud mi poskytne návod, určitě se s vámi o něj podělím.

 Toto je pouze část první várky, než jsem vše vyfotila, už jsem tři sklenice rozdala po rodině:-)

Manžel se vydal na houby a přinesl i opravdu krásné kousky, které drží v ruce malý synovec.

 A s Honzíkem jsem vyrazila i na zahrádku, kde jsme vytahovali řepu. Vlastně ne, byla to mrkev:-)

Nakonec jsem včera musela plnit své resty. Už od půlky léta mám doma od švagrové dvě Vojtíkova trička na pomalování. Koupila jsem i nové pastelové barvy na textil, tak jsem je hned využila. Jedno zadání bylo od počátku jasné-musí se tam objevit traktor. Sama bych jej nezvládla namalovat, tak jsem dostala i předlohu z omalovánek. Výhoda žlutých trik tkví i v tom, že jsou trošku průsvitné, tudíž jsem vložila předlohu do trička a fixou na textil traktor obkreslila. Zbytek jsem pouze dovybarvila.

 Druhý motiv je typicky podzimní, už čekáme jen na správný vítr a vydáme se pouštět draky:-)

 A to je pro září vše, těším se na vás v říjnu:-)

Podzimní taštičkování

Byl pozdní večer, první máj... Ale ne, to nebylo u nás:-) Takže znovu.
Byl pozdní večer, září (tedy jako měsíc), slunce již zalezlo za kopečky, prší a pochmurná podzimní atmosféra mě nalákala na šití. Už jsem měla vybráno, do čeho bych se chtěla pustit. Maruška na svém blogu zveřejnila postup na krásné taštičky. A protože ráda obdarovávám své bližní, ušila jsem rovnou tři. Jenže to bych nebyla já, kdybych opět něco nezvrtala. Tentokrát jsem poprvé zkoušela quiltování. Sice se jednalo pouze o kousek látky (prostřední vzorované), nicméně aspoň vím, co bude zapotřebí natrénovat. Pokud máte někdo nějaký šikovný tip, jak na to, budu moc ráda.

Uběhl asi týden a já na jedněch zajímavých stránkách nalezla návod na krásnou taštičku na tablet a telefon či jiné nezbytnosti. Na mě byla moc veliká, já potřebovala nějakou menší do kabelky, proto jsem si rozměry upravila.

 

 

 

Pokud se vám zdá, že vrchní zip vypadá divně, zrak vás neklame:-) Bohužel jsem opět něco neudělala pořádně, toto je výsledek. A i díky tomu se mi pak špatně všívala podšívka. Taštička je však určena pro mě, tudíž jsem nic neopravovala a nechala si vše tak, jak to vidíte:-)
V nedokonalosti je krása a v kazech lidskost, že?
Děkuji milým čtenářkám za pozornost a povzbuzující komentáře:-)

Jak se nám urodilo...

...nejen na zahrádce:-)
Ale začneme přímo na ní. Honzík se nám pochlubí svým pěstitelským úspěchem. Na jaře koupil se svou maminkou semínka mrkve, které jsme společně zasadili do naší rekultivované zahrádky, na kterou jsme naváželi novou hlínu  (my=manžel a můj taťka:-). A teď nám tam rostou takovéto krásné kousky.

Na jednom záhonku se červenají rajčata. A v čem jsou zvláštní? Měly by totiž fialovatět, ale moc se jim nechce, i když už teď mají náběh na tuto barvu. Manžel si koupil pět semínek na netu, aby zjistil, jak vůbec chutnají. Je pravda, že chuť je trošku jiná, ale také dobrá. No jo, fialová rajčata:-)

Když se tedy posuneme kousek dál, na mamčinu půlku zahrádky, v záplavě zelených listů nalezneme mega cukiny. Pro lepší představivost jsem přiložila Vojtíkovu malou konvičku.

 

Přesuneme se do společného skleníku. Na mé půlce rostou rajčata (červená, fialová, žlutá) a papriky.

 

Ale u nás se pouze nepěstuje, ale i chová. A co? Všechno možné:-))) O telecím přírůstku jsem již psala, ale pro připomenutí naše brýlatá slečna:

Maminka na ni stále dohlíží a také si ji krmí, nyní ji učí přežvýkávat seno.

Naše nejnovější přírůstky jsou opravdová sluníčka. A kolik jich je?

Tak znova a pořádně:-) Kačátka už se vrací domů, pěkně spořádaně, celkem je jich jedenáct. Některé z nich mají na hlavě hnědý pruh, asi náznak pankáčství:-)

A na to vše musí dohlížet náš Rusty, tak mu držte palce, ať to vše uhlídá a nespapá:-))) V současné době také hodně pracuje i na pokračování rodu u sousedovic fenky, ani bych se nedivila, kdyby nám tu časem hlídali Rustíkové dva:-)

Babský sněm ...

... aneb další nálož andělek. Tentokrát se mi ale opravdu rozmnožily.

 

Z toho tři už zabalím a poputují do nových domovů. Ideální malý dárek (pozornost) k svátku či narozeninám. Vřele doporučuji, minule sklidily kladné ohlasy ze strany nových majitelek:-)

 

 Tentokrát jsem je vylepšila o stuhu (kraječku) kolem pasu, abych za pas mohla vložit malou kytičku či penízky:-)

A teď z jiného soudku-tento týden se u nás narodilo malé telátko, jalovička. Je to krásná holka, snad z ní  vyroste pořádná mlékodajka:-)))

Nejlépe je u maminky...

 ...jeden duchaplný výraz...

 ... je třeba probádat okolí...

 ... a střežit si teritorium:-)

To jest pro tento týden vše, děkuji za přízeň:-)))

Pojďme si společně ušít deku-5.část

Srpnové zadání jsem měla velice brzy hotové, proto jsem poprosila Aničku, jestli by mi nemohla poslat zářijové zadání. Září je plné práce na zahrádce a jiných aktivit, takže se mi malinký náskok bude hodit.
Po předminulém remcání nás zúčastněných o počtu okének se jejich stav rapidně snížil:-)

Bohužel se mému stroji podařilo trochu mi zašpinit látku, ale to nevadí, až bude deka ušitá, poputuje do pračky.
Já si tady vesele tvořím, zatímco manžel pilně pracuje, takže jsem musela uplácat něco i pro něj:-) Na netu jsem našla recept na tuto skvělou a jednoduchou banánovou roládu. Moc mu chutnala a velice rychle i díky pomoci rodiny zmizela:-)

Tvar ještě budu muset dopilovat, ale to už je maličkost. Teda snad:-)
Děkuji za pozornost:-)))

Traktůrková deka pro Vojtíka

Jak již jsem (asi ne jednou) psala, synovec Vojta miluje traktory a vše, co souvisí se zemědělstvím. Z traktůrkových látek mi ještě zbyly nějaké kousky, tak jsem se rozhodla vytvořit mu z nich traktůrkovou deku. Bloky však nemohly být ustřiženy stejně, to už zbytky bohužel nedovolily, takže jsem musela hodně přemýšlet, jak to vše poskládat, aby to vypadalo obstojně.

 

 To vše jsem doplnila obrázky z jednoho zvířecího panelu. 

 

 

 

Nejhorší je pro mě to vše nakonec prošít. jako výplň jsem použila termolín 250g, netrhá se a není třeba jej tolik prošívat, to mi totiž moc nejde, budu muset ještě trénovat. Na druhé straně jsem musela použít i "záplatu", protože při jednom párání, kdy se mi spodní látka zmuchlala, jsem se trochu moc rozohnila a látku roztrhla, takže je to takové efektní maskování:-)

Ale dekou jsem vyplnila čas, když jeden den pršelo. A co děláme ve zbývající slunečné dny? Renovujeme plot. Zídku manžel s panem zedníkem obložili kamenem a betonovou stříškou, dřeva už jsme chystali s manželem sami. Celý plot ještě není hotový, ale větší část ano.

Pro srovnání nám zbyla ještě stará branka, takže je vidět před a po:-) Původní plot má již skoro třicet let, dřeva už dostala za ta léta dosti zabrat:-)

Pohled od Rustyho výběhu. Kdo pozorně koukne, najde jej tam:-) Menší nápověda-schovává se mezi tujkami:-)

Jak vidíte, na jeho běžecké trase prostě tráva růst nemůže:-)

To jest pro dnešek vše:-) Děkuji za pozornost:-)))

Polštáře se zvířátky

Nově narozené děti v okolí, další várka dárků, tentokrát polštářků ušitých podle jednoho z kurzů pro radost. Musím říct, že jejich tvorba je opravdu radost, tyto byly šity z obdélníků o rozměrech 37cm x 65cm, příště možná opět vyzkouším jinou velikost a tvar. Nakonec nejtěžší na celé práci bylo vytvořit obličeje, malování zrovna není moje parketa, ale sova a medvěd snad poznat jdou:-) Použité textilní barvy jsem koupila na Fleru, není třeba je zažehlovat, takže jakmile uschnout, může se rovnou sešívat.

 Na jeden jsem použila ze zadní strany stejnou bavlněnou látku, na druhý jsem našila flís, je jemnější a pro děti určitě příjemnější na omak.

 Povaleči jedni líní:-)))

 Synovec Honzík už je hodnotil, tulil se k nim, ležel na nich, hrál si s nimi, takže si myslím, že když něco takového svým ratolestem vyrobíte, úspěch bude zaručen:-)