neděle 24. listopadu 2013

Či a či a či, či, či... aneb kočičí set podruhé:-)

Odvěcí nepřátelé ... kočky a myši! Tak jak dát dohromady roztomilá koťátka a upištěné hryzalky?
Jak už jsem psala, zamilovala jsem se do kočičí látky. Jedna paní uviděla můj minulý batůžek a rozhodla se, že jej chce rovněž pro svou vnučku společně s peněženkou na krk. No ale ona má ty vnučky vlastně dvě. A jak víme, holky by si mohly závidět, proto jsem musela vytvořit ještě další batůžek a peněženku. Ale aby mladé slečny věděly, který je čí, bylo nutno zvolit jinou látku. A myslím, že vybrala perfektně.
 
 Kočičí set už jsem tu měla, sice v jiné kombinaci, ale celkem podobné. V čem se liší? Černou šňůrkou, jednou naservírovanou myší, delšími ramenními popruhy (65 cm) a jednou kapsou (nyní nedělenou na dvě části). 
 

Myší set je to samé, jen s jiným vzorem. Vlastně šňůrka je béžová a kočku jsem na něj nepřidávala.
  
Ještě foto peněženek...
 
V podstatě jsem touto tvorbou chtěla přijít na jiné myšlenky, uletěl mi můj sedmnáctiletý korelák. Samozřejmě mou vinou. Stále ještě doufáme v jeho návrat, i když už nastupuje zima. Ale pochybuji, že po těch letech by měl nějaké orientační smysly. Možná už je za kopečky a někdo si jej vzal domů do teplíčka.

A to je pro listopad asi vše. Příští týden už začne advent, tím vám přeji poklidné období očekávání příchodu Páně.

středa 13. listopadu 2013

Pojďme si společně ušít deku- závěr

A je to tu!
Konečně mám hotovo se vším všudy. Po půl roce tvoření je domečková deka hotová:-) O quiltování se postarala Anička z Kouzelného patchworku. S její prací i s cenou jsem byla moc spokojena. Poté jsem již výrobek jen olemovala a toto je výsledek:
 

 
 Quiltování jde na fotce strašně špatně vidět, proto jeden detail...
 
 
 Málem bych si deku zapomněla podepsat:-) Takže aspoň dodatečně...
Tímto moc děkuji jiné Aničce, která celou domečkovou akci sputila, za perfektní přípravy podkladů, nápadů k volným blokům a konzultace. Podle zákulisních informací má za lubem další akci, tentokrát patchworkovou deku (touto technikou jsem zatím nepolíbená, tak uvidím, jestli se do ní pustím):-))).
A co dál jsem v poslední době spáchala? Panenka dostala další obleček...
 
...ale aby se pouze neválela na gauči, pořídila jsem jí i zástěru, ať může vyrazit i do kuchyně:-)
Přihlásila jsem se do vánoční výměny u Ajky, a protože už jsem měla v zásobě něco našito, poslala jsem balíček minulý týden Marušce, jež mi byla přidělena. Dnes mi poslala zprávu, že se "sněhuláčková sada" líbila, hned mi vykouzlila lepší náladu:-)
Poslední část dnešního příspěvku patří mému muži:-) Poprosila jsem jej, jestli by mi nevyrobil stojánek na velké špulky nití, které jsem za levný peníz nakoupila v galanterii Glara. A musím říct, že se mu povedl a jsem s ním maximálně spokojena. Hold "šikovný český ručičky":-)))
Děkuji za pozornost a milé komentáře, výrazně mě podporují v mé práci:-)))

sobota 9. listopadu 2013

Zástěrka pro kuchtičku-mininávod:-)))

Dnes to bude velmi stručné, protože při tvorbě této zástěrky jsem bohužel nefotila a pak jsem si uvědomila, že bych si někam měla alespoň zapsat míry, které jsem použila, až zas budu příště tvořit zástěrku pro přibližně stejně staré dítě:-)  (2-5let)
Jako materiál jsem použila bavlněnou kočičí látku (abych pokračovala v již rozdělaném setu) a proužkovanou laminovanou bavlnu, z níž už jsem šila jak zástěru pro dospěláka, tak prostírky na stůl.
Nejdříve jsem si připravila z laminované bavlny obrys budoucí zástěrky. Spodní linie má 51 cm a výška 45 cm. Abych udělala výkroj, vyměřila jsem si od spodní části 28 cm a 17 cm od okraje. Pro pěkný tvar jsem využila oblouk na krejčovském dřevěném metru-vypůjčeno ze  šicích potřeb mojí maminky:-)))
Šikmý proužek jsem si vyrobila dlouhý asi 310 cm (51 spodní část, výška 2 x 28 cm, 20 cm nad hlavou panenky, zavazování kolem krku a pasu je v celku- tedy 2 x 90 cm). Celý vystřihnutý základní obrys jsem olemovala a přes výkroje přišila společné zavazování pro krk i pas.
Ještě nám chybí kapsa, moje má rozměry 26 x 18 cm. Je ušita z dvojnásobně velké látky + přídavky na švy. Látku jsem přehnula napůl, lícními stranami k sobě, po okrajích prošila a nechala otvor na přetočení. V rozích odstřihneme přebytky, aby nás později nezlobily. Protočíme, přežehlíme, vrchní okraj kapsy jsem prošila delším stehem. Přiložíme k laminované bavlně a v dalších třech stranách prošijeme.
Nakonec už mi zbylo jen našít aplikaci, zvolila jsem panenku podobnou mým nedávno ušitým andělkám. Ale původně jsem ji viděla na zástěrkách v dílně Hama.
A to je asi tak vše, snad se tento návod bude hodit i někomu dalšímu. Pokud ji budu šít ještě jednou, slibuju, že i nafotím postup:-)

pondělí 4. listopadu 2013

Či a či a či, či, či...kočičí set poprvé:-)))

S kolegyní z práce jsme podlehly kouzlu kočičích látek. A nejsme v tom samy, ozvala se mi ještě jedna paní, která mě poprosila o sadu batůžku s peněženkou pro děti, takže jsme narychlo musely "kočky" ještě dokoupit. A že to byla fuška, neboť jsou v řadě e-shopů již vyprodány nebo jsou nabízeny s barevným podkladem, jenž mě až tak neoslovil (růžový, modrý, bílý,...).
Ve výsledku mi vzešla první sada výrobků, sice ještě není úplná, ještě k ní něco dotvořím, ale nedalo se odolat, musela jsem se s vámi podělit o tu kočičí radost:-)
 
 
Střihy pocházejí z časopisu Marina, z dílů 10/2010 a 5/2011.
Po ránu se už začíná ozývat paní Zima, je třeba se na ni řádně připravit. U Otylky jsem zakoupila návod na konstrukci čepice, avšak mně se moc nepovedla, jak jsem zjistila, je určena pouze pro pružné materiály. Vnitřní část tvoří flís, ale protože jsem ji chtěla mít teploučkou a hezkou, použila jsem i termolín a bavlněnou vnější látku. Výsledkem je čepice, která je bohužel malá tomu, komu měla být určena. Nicméně zítra se zastaví kolegyňka s miminkem, tak jí ji věnuju:-)
 
A nakonec je již třeba pomalu chystat dekorace na dobu, kdy nám za okny bude poletovat lehounký sníh a budou se stavět sněhuláčci:-) Návod jsem nalezla zde.
A co ten s velkýma očima? Toho si pomaloval synovec, abych jej prý nikomu nedala. Nakonec řekl, že je to strašák. A pak si ho odnesl domů:-)
Všem milým čtenářkám a návštěvnicím blogu děkuji za krásné a povzbuzující komentáře.

pátek 1. listopadu 2013

Když se blíží termín...

...makám jako divá:-)
Jednou v klubu u Otylky byla vystavena fotografie japonské panenky. Vypadala nádherně. Dokonce měla variantu s dlouhými štíhlými končetinami a s typicky slovanskými tvary:-) Na žádost snad všech členek klubu Otylka (vlastním jménem Dagmar) střih vypracovala a poskytla jej i nám ostatním. A když už jsme jej měly, byl už jen krůček k vyhlášení soutěže, kdy bylo nutno panenku ušít do konce října.
Na počátku vypadala takto...
 
 Nic moc, co? No tak přidáme vlasy a obličej...
 
Nakonec i oblečení, aby nenachladla:-)
 
 Termín jsem sice stihla, ale trošku jsem tu svou holčinu ošidila. Třeba o vytvarování obličeje, čas tlačil, termín jsem chtěla stihnout, tak jsem jej pouze vyšila. Jednu nožku má bohužel trošičku delší, nějak jsem si ji při přišívání nepohlídala. Nu což, ani my lidé nejsme symetričtí, že?:-)
Garderoba snad do Vánoc taky přibude, uvidím, jak to vyjde. Nicméně podle přiloženého střihu oblečky moc nesedí, jsou té mé panence trošku těsné. Ještě že je vycpaná dutým vláknem, díky tomu se do nich vejde:-) Příště zkusím větší velikost. 
A protože je to holka inteligentní a sečtělá, vytvořila jsem i obal na knihu, aby ji nepoškodila.
 
 Že kecám? No jasné, ten bude patřit úplně jiné majitelce:-) Vlastně ... v tuto chvíli jej již má.
 
 Přeložky obalu jsou přichyceny gumičkami, aby byly flexibilnější:-)
Ale aby bylo jasno, u nás se jen netvoří, občas vyrazíme i ven! Naposledy jsme o víkendu zamířili na Bílou horu a její rozhlednu. Kdo je to my? Já, manžel a náš pes Rusty.
Manžel fotil, proto jej nevidíte:-) A copak to drží náš mazlíček v puse? Že by doutníček? No to ne, to jen tak šikovně nosil klacík v tlamě:-)
Po rozhledně jsme zamířili ještě do arboreta, budoucí botanické zahrady. Kromě skal, na které se může lézt (což i někteří využili) byste zde mohli vidět i labyrint.
 
 
Ještě bych ráda upozornila milé čtenářky (nebo klidně i čtenáře) na blog mé letité kamarádky Katky, která píše reportáže nejen o cestách do míst, kam se většina z nás asi nikdy osobně nepodívá:-)
Na závěr pohled na našeho nového návštěvníka, sousedovic psa, který nám zlikvidoval několik malých kačenek. Že byste to do něj neřekli?