Kdo si hraje, nezlobí

Před lety neteřinka dostala polštář. Heboučký, malovaný, ve tvaru medvídka. Ale čas nadešel, zdraví se mu zhošovalo, až nakonec nastal konec, museli jsme jeho trápení ukončit. Protože však byl za svého života moc hodný, rozhodl se darovat své orgány, aby ještě mohly sloužit jinde. 

A tak vznikl nový polštář se starým interiérem. Nebyl hezčí, jen jiný. Věřím, že mu majitelka vdechne novou duši, namaluje si jej podle svých představ a zamiluje si jej stejně jako jeho předchůdce.

Za pár dnů se velkému polštářku narodili malí sourozenci. Poputují do jiné rodiny, dokonce ke klukům, kteří si je určitě zajímavě vybarví podle svých představ. A tak z jedné velké látky zbyly jen malé cancourky. I na ně určitě jednou dojde řada. To už je ale jiná pohádka:-)))

Materiál: plátno koupené před lety v IKEA, chlupatinka z nějaké zbytkárny nějaké švadlenky na netu, ve velkém rovnou duté vlákno, v menších dvou zakoupené malé polštáře 40x40cm.

Ještě že jsem je stihla vyfotit, neboť všechny tři už se rozhodly opustit rodinné hnízdo.

H.